Qi Kung-Fu

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

« Návrat do seznamu akcí


0. Den

Je 1. července 2010 a pro nás konečně nastává den „D“, kdy po několikaměsičním plánování naší návštěvy Rumunských hor nasedáme či spíše naskakujeme na skoro jedoucí vlak v Bohumíně. Původně nás mělo jet kolem deseti, ale jak už to bývá, když přijde na lámaní chleba…, tak je hodně drobků? Nakonec jedeme čtyři „stateční“: organizátor - Jarda Szweda, nadšenec pro hory Martin Řezák, tiskový mluvčí Honza Vicherek a řady studentů hájí Pavel Pokorný. Je nás akorád ke kartám. Bereme si dva stany a zásoby potravin na pět dnů, protože služby v Rumunských horách ještě nedosahují na standarty na které jsme v EU zvyklí. Rovněž naše zásoby „dezinfekčních podpůrných prostředků“ doufáme vydrží na celou dobu našeho treku.

Ale vraťme se do Bohumína, kde jsme na poslední chvíli stihli naskočit do EC 137 Morava s pravidelným odjezdem ve 14:45 a světe div se – opravdu jel přesně. Po zapadnutí do našeho kupé nás přišel pozdravit průvodčí (velmi vstřícný - byl asi gay!). A slovy : „Ale chlapci, tak to jste byli vy, co naskakovali za jízdy?“ s intonací hodnou Václava Klause, nás dostal. A dorazil nás: „Jste celí, já Vám musím spočítat údy…jedna , dva, tři, čtyři,“ nadšeně napočítal ukazujíc prstem do oblasti rozkroku a pohledem se nám určitě nedívaje do očí. Dokonce nám prodal lístky do Břeclavi se slevou povídaje: „Dnes je tu ale zmatek!“.


Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Spokojeně jsme dojeli do Břeclavi, občerstvujíce se v tom hycu pivem. Vlak byl sice klimatizován, ale kombinace teplého průvodčího a tropické počasí, byla nad jeho síly. V Břeclavi jsme měli pauzu dvě hodinky na další vlak, tak jsme poseděli v nádražní restauraci a poslouchali kecy vedoucího jídelního vozu, který měl snad syndrom barona Prášila, ale bohužel seděl u našeho stolu. Aspoň to čekání uteklo rychle, dostavil se Pavel a jelo se dál. Nasedli jsme do EC 175 Jan Jasenius do Budapešti. Prozíravě jsme si koupili místenky a tak jsme mohli z naších fleků vypoklonkovat šetrnější cestujíci. Cesta se táhla, každý si schrupnul…


V Budapešti jsme nasedali na D 347 Dacia a už zde jsme se setkali z Rumunským pojetím EU. Vagóny byly značeny jinak venku a jinak vevnitř, tak jsme se chvíli dohadovali s nějakýma Němkama o kupé ale pak jsme průzkumem našli ten správný vagón a byl skoro prázdný a perfektně uzpůsoben ke hraní karet. Tak jsme popíjejic dezinfekci od Pavlova dědy, voníci po trnkách, mastili karty. Pak jsme navázali kontakt s jedinou cestujíci ve vagónu, Rumunkou, která se vracela domů z Německa. Ta se pomocí lámané Martinově němčině a našeho dopingu podělila o základní informace o Rumunsku. Upozornila nás, na co si dát majzla, postrašila, že na Retazatu jsou vánice, pod ním povodně atd… Cesta uběhla v mezinárodní atmosféře pohodově a ráno nás vykopli z vlaku v Simérii, kde jsme museli zjistit další vlak a koupit lístky do Subcetate.

1.Den

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Rázem se člověk ocitl v jiné době – něco jako u nás před 20 léty (tedy, co jako nejstarší člen výpravy pamatuji) a stejně ještě horší! Taková ta ponurá všudypřítomná šeď a místní obyvatelstvo zajímavě „módně“ oháknuto do posledních teplákovo-šusťákovo-riflových modelů. Tiskový mluvčí Honza vypáčil pomocí znakovo-obrázkové konverzace v pokladně lístky, vlak do cíle naší cesty a nasedalo se! Místní Rumunské vlaky jsou designově z padesatých let s lavicema čalouněnýma původně červenou koženkou, ale dnes spíše zbarvenou do černa. Po vstupu do vagónu člověka vyfackuje „vůně“ podobajicí se kombinaci knajpy 4. cenové skupiny a veřejných záchodků. Zapadli jsme do prvního poloprázdného kupé se starým Rumunem v klobouku a obleku z první republiky, který se celou dobu cpal popcornem, všem jej nabízel a taky kolem sebe rozhazoval. Působil spokojeně a vitálně, usmíval se svým bezzubým chrupem a měl nějaký vývod čouhající mu ze strany krku. A pak nás zaujal další místní típek, nazvali jsme jej Johnny. Byl to takový ten typ baviče (a zřejmě i pijaka) v maskáčovém kovbojském klobouku. Snažil se s náma komunikovat, ale rychleji se člověk domluvil s čiňanem…


Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

V 7:30 jsme vysedali v Subcetate, ale průvodčí i Johnny nás přesvědčovali, že to „ne dobre“. Ale v plánu bylo vysedat, tak jsme vysedli. Přivítalo nás nic uprostřed ničeho a celkem kus od úpatí Retazatu.

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Jedna nádražní budova sloužící jako byt i minimartet v jednom. Někteří chtěli použít naposledy WC v civilizaci, ale pobaveně jsem se díval, jak rychle vycouvali a rozhodli se pro „přírodní variantu“. Doufal jsem, že tu bude nějaké taxi nebo mikrobus, který nás hodí dál - ale nic, pusto. Prodavačka vzbudila manžela, který nám lámanou angličtinou vysvětlil to, co jsme už pochopili - že jsme v pr…li evropské unie. Byl to zdejší policista a varoval nás před zlodějskými praktikami taxikářů. Ukázal nám směr do Hategu a my vzali své dvacetipěti kilové bágly a vyrazili po svých udaným směrem. Neušli jsme ani kilometr a zastavilo Audi a maník se nabídl, že nás sveze. Tak Honza domluvil cenu a pomocí mapy jsme se dohodli, kde nás zaveze. Za 5 Euro/na osobu nás hodil 35 km k osadě Nucsoara, kde končila asfaltka a začínala polní cesta. Jaké bylo naše překvapení, když jsme projížděli vesnicí a na střeše jednoho z domu se na nás usmíval Jonny z vlaku a vesele nám zamával. Určitě si říkal jací jsme mamlasi, že jsme jej neposlechli , a nejeli vlakem o dvě zastávky dál.


Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010
Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

V třicetistupňovém vedru jsme kráčeli pomalu podél řeky Nucsoara nahoru, údolím na jih k Retezatu. Po cestě kromě stáda ovcí s pasákem v lidovém kroji nic zajímavého nebylo. Akorát cesta byla místy podemletá, takže zde opravdu muselo asi před týdnem hodně lít. Rumunka ve vlaku asi měla pravdu. Kolem poledne jsme dorazili ke Cabana Carnic-Cascada, což je kemp, horská chata a pár penziónů. Tam jsme se zastavili na občerstvení a dali si místní pivo a pórkovou polévku s chlebem. Připadali jsme si jako na hostině – pani domáci donesla prostírání na stůl, polévku ve zdobené porcelanové míse. Polévka byla vydatná s kousky masa - asi skopovým. Celkem bodla po „těžké noci“ ve vlaku.

Pak jsme šli kolem vodopádů Cascada Lolaia a po modré stezce až ke Cabana Pietrele (1480m). K večeru jsme dorazili unavení a s bouřkou v zádech k cíli našeho prvního dne. Rychle rozložili stany a schovali se před deštěm. Únava se projevila na všech a tak každý zdřímnul než ustal déšť. Na večer už bylo jasno, a tak se každý nasytil z vlasních zásob.

2.Den

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010
Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Po kvalitním spánku nás probudilo nesnesitelné teplo, jak se opřelo rumunské slunce do našich navlhlých stanů. Po vydatné snídani jsme dosušili věci a stany, zbalili se na další pochod. Naším cílem bylo tábořiště u jezera Lacu Bucura (2041m). Ještě jsme koupili lístky za 5 Lei na osobu pro vstup do národního parku Retezat, které platí na sedm dní. Po modré stezce jsme stoupali nejprve hustými jehličnatými lesy ke Cabana Gentiana (1670m), kde končil vysoký porost a přecházel do kosodřeviny.

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

U chaty správce chtěl vidět lístky pro vstup, a byl nějaký nevrlý - vadilo mu , že neumíme rumunsky. Pojedli jsme z vlastních zásob, abychom naše bagle trochu odlehčili a pokračovali vzhůru k horám, které se vynořili v plné kráse před námi. Po úseku kde stezka vedla hustou kosodřevinou, jsme došli pod úpatí hřebenu, kde jsme museli jít po velkých kamenech a dávat pozor na kotníky. Než došlo na větší stoupání, tak jsme se osvěžili a zablbli na sněhu, který zde na severních svazích ještě nestihl stát. Po cestě nás trochu sprchlo, ale naštěstí jenom přeháňka. Nicméně počasí už ztratilo svoji slunečnou pohodu a valily se po obloze mraky. Pokochali jsme se prvním větším plesem – Laku Pietrele (1990m), kolem kterého jsme procházeli. Pak jsme se vyšplhali na sedlo Curmatura Bucurei a konečně spatřili cíl našeho dnešního treku – pleso Bucura (2041m), kde je tábořiště a chata horských záchranařů. Díky počasí nebyla nálada nic moc a navíc celkem tam foukalo. Rychle jsme sešli k plesu a začali hledat vhodné místo pro naše dva stany. Našli jsme kousek dále od ostatních pěkné místečko za skálou a postavili naše příbytky. Vylepšili je zídkou z kamenů a zatížili kameny, aby nám je v noci neodfouklo. Kolem 18 hodiny jsme měli kde složit hlavu a vyhladovělí začali kuchtit pořádnou večeři. Na večer přišla na řadu i Honzova Zlatá hruškovica pro zlepšení nálady a karban. Noc byla nic moc. Stále to lomcovalo se stanem a navíc celkem lilo. Nikdo se pořádně nevyspal.

3.Den

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Ráno nás uvítalo již rozumným počasím. Vítr žádný a obloha již nebyla tak deprimující. Honza nám trochu předchozí den prochladl, tak byl mimo formu. Po snídani a vyčkávání na stabilní počasí jsme kolem jedenácté vyrazili nalehko dobýt nejvyšší vrcholy Retazatu.

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Po prvním stoupáku Honza zjistil, že není opravdu o.k., tak jsme dohodli že se půjde dospat a zároveň aspoň budeme mít hlídané stany s věcma. Já , Martin a Pavel jsme začali výstup na nejvyšší horu Vf. Peleaga (2508,8m). Ve čtvrt na jednu jsme byli na vrcholu a kochali se nádhernou scenérii. Dole bylo vidět údolí bohatá na plesa a kamenitá úbočí částečně ještě pokrytá sněhem. Po hřebeni jsme pokračovali na Custura Bucurei (2370m), Bucura II (2378m), Bucura I (2433m) a po žluté na druhý nejvyšší vrchol pohoří Vf. Retezat (2482m). Na základnu jsme se vrátili přes sedlo Saua Judele (2370m) kolem několika malých ples, které slouží i pro napájení dobytka pasoucího se v okolí. Honza nás spokojeně uvítal kolem půl sedmé. Vyhladovělí jsme se pustili do naších instantních pokrmů a zahájili večerní přípravu s důstojnickým čajem a karbanem. Noc byla opět velmi větrná a hlavně studená! Kolem třetí nad ránem Martin naměřil 1 stupeň nad nulou, takže kromě Pavla který měl spacák na -17 stupňů jsme všichni spíše cvakali zubama než spali.

4.Den

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Ráno bylo studené a větrné, tak každý vařil něco na zahřátí. Po poradě nad mapou jsme se dohodli, že budeme pokračovat dále na jih a tam se uvidí jestli ještě budeme tábořit nebo cestovat k domovům. Po zbalení jsme se vydali po modré značce podél horské bystřiny Bucura. Mijeli jsme stáda divoce se pasoucích koní, což se u nás jen tak nevidí! Na oběd jsme došli ke kempu P- na Pelegi, kde jsme vydechli a poobědvali z vlastních zásob. Je to celkem solidní místo pro kempování a dokonce je kousek parkoviště, takže místní sem tábořili i s dětmi. Ale žádné sociální zázemí zde nebylo, jen pěkný palouk, nějaké lavice pod přístřeškem a pramen, kde jde doplnit vodu a umýt ešus. Je zde chata, odkud nás přišel pozdravit správce a poradil nám kde je nejblišší možnost dopravy.

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Dál jsme po stezce značené červeným křížem sestoupali k chatě Cabana Buta. Tam jsme se posilnili místní polévkou a pivem značky Ursus. Mimochodem není nejhorší! Pomocí tužky a papíru se náš tiskový mluvčí Honza dověděl, že na nejblišší bus je to tři hodiny šlapání a poslední že jede v osm večer. Rychle jsme se zbalili a nahodili tempo. Hnali jsme údolím do La Fanate což je vesnička s dřevěnnými chalupami, která vypadala opuštěně, ale ty louky pokryty barevnou květenou… Pak odbočka do lesa, sestup a byli jsme v Cheile Butii (900m), kde nám ve dvojhvězdičkovém hotelu poradili, kde hledat autobusovou zastávku. Ta byla ještě půl kiláku dál a my šťastni chytli poslední mikrobus do Lupeni. Projížděli jsme asi nejchudší oblasti kraje. Opuštěné průmyslové budovy a doly zbavené kovu, vybydlené paneláky… jako český chánov, ale ve velkém. V lupeni jsme sedli na další mikrobus a dojeli do Petrosani. Místní pohledná spolucestujíci nám ukázala kam k nádraži. V pokladně nastal obvyklý problém s komunikaci a tak pomocí gestikulace a kreslení jsme koupili jízdenky do Simerie a dozvěděli se, že máme skoro tři hodiny čas. Tak jsme obsadili lavičky v nádražním nonstop stánku, koupili po pivu a začali večeřet z vlastních zásob.

5.Den

Trek na pohoří RETEZAT (RUMUNSKO) 2010

Z Petrosani jsme se místním vlakem dopravili do Devy, poněvač nám v Simerii zdělili, že je to nejrychlejší spoj. Ve vlaku jsme v kupé seděli s Rumunem co jel za prací do Prahy. Snažili jsme se komunikovat a celkem to šlo vzhledem k jeho předchozím pracovním angažmá u nás. Ale opět to byl „exot“. Nazvali jsme jej Johny II a byli rádi že s náma nepokračoval. Podle samomluvy byl fasádník, dřevorubec, profesionální hráč šachů, streetfighter… baron prášil nebo génius? Deva nám připadala už trochu na úrovni (mimo nádraži). Měli tu vedle nádraží supermarket Billa, McDonalda, benzínku s nonstop obsluhou a obchodem. Do dvou v noci jsme se motali kolem, zašli na benzínku na kafé nebo na hamburgry do Mc. Pak jsme splynuli na perónu z místnimi bezdomovci. Musím říci,že pach některých byl cítit doslova na míle daleko. Ráno jsem skočil ještě do kafebaru na turka a 7:26 jsme nasedli konečně do vlaku miříciho k domovu. Zbytek cesty proběhl podle jízdního řádu a doma jsme byli kolem deváté večer.


Více fotografií naleznete v Galerii.


« Návrat do seznamu akcí

[ nahoru ]